Oblíbené

906 oblíbených alb 165 oblíbenců

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

abuelo
Na podzim roku 2016 jsme si u společnosti Mosturflot objednali na léto 2017 plavbu na trase Moskva – Solovecké ostrovy a zpět. Mosturflot naši objednávku potvrdil a my jsme mu zaplatili požadovanou cenu. U levných aerolinek jsme zakoupili nezrušitelné letenky, zarezervovali jsme hotely a jali se studovat dostupné info.
Pak přišla rána pod pás. Mosturflot zájezd na Solovky zrušil. Jako náhradu nám nabídl podobný zájezd ve stejných termínech na trase Moskva – Sankt Petěrburg.
S cenou propadlých letenek před očima jsme se „svobodně“ rozhodli tuto nabídku akceptovat.
Koneckonců, kousek Karélie – i když ne tak velký – taky uvidíme a bílé noci jsou principiálně k vidění v Sankt Petěrburgu stejně jako na Soloveckých ostrovech.
více  Zavřít popis alba 
1 750 komentářů
  • léto 2017
  • 96 775 zobrazení
  • 136
  • 17501750
mlinha1
a teď malá třešinka na dortíku ... téměř všechny fotografie, které vznikly v rámci jednoho focení ... akty fotím častěji, ale ne každý jde do něčeho ... řekněme ... trochu jiného co se poloh týká, než je zaběhnutá klasika a ne každý mi nechá pak výsledky prezentovat ... tady se povedlo oboje, tak jsem ráda, že se můžu s výsledkem pochlubit.

Jinak za vodoznaky se omlouvám- tentokrát jsou i přímo přes hlavní objekt, ale jsem to nucena dělat proto, abych minimalizovala nebezpečí ukradení a prezentaci někým jiným (už se mi to tu párkrát stalo a bylo to nepříjemné)
více  Zavřít popis alba 
81 komentářů
  • 2.12.2013
  • 86 170 zobrazení
  • 79
  • 8181
mbkfish
více  Zavřít popis alba 
803 komentářů
  • červen 2014
  • 84 971 zobrazení
  • 184
  • 803803
superfotograf
Mládeži nepřístupné!
Neklikat, neotevírat!
:D
více  Zavřít popis alba 
28 komentářů
  • 11.8.2015
  • 78 977 zobrazení
  • 123
  • 2828
iffine
135 komentářů
  • podzim 2015
  • 65 181 zobrazení
  • 131
  • 135135
kuuba22
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • 11.10.2015
  • 48 348 zobrazení
  • 128
  • 1515
superfotograf
Kategorie: domalidézábava
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • léto 2017
  • 43 524 zobrazení
  • 121
  • 77
fotojindra
takové to domácí začínání a objevování
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • srpen 2010 až únor 2018
  • 36 146 zobrazení
  • 95
  • 22
marekgerhard
Kategorie: lidéumělecké
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 16.7.2017
  • 29 789 zobrazení
  • 71
  • 33
mbkfish
více  Zavřít popis alba 
162 komentářů
  • 5.7.2017
  • 28 879 zobrazení
  • 92
  • 162162
jaroslavtihlarik
Album je nafoceno jako průvodce bez fotografických efektů malá hloubka ostrosti …….
více  Zavřít popis alba 
591 komentářů
  • 13.12.2017
  • 20 214 zobrazení
  • 126
  • 591591
superfotograf
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
5 komentářů
  • 29.7.2017
  • 19 821 zobrazení
  • 55
  • 55
fotohorakbrest
moře slunce a krásné ženy
více  Zavřít popis alba 
119 komentářů
  • červenec 2015
  • 19 796 zobrazení
  • 52
  • 119119
mlinha1
našla se jedna odvážná třída, co šla se mnou do podvodního focení ... bylo to skvělé ale i hodně vyčerpávající. Strávila jsem sedm hodin v bazéně- ale musím říct, že to za to stálo! Díky za tuto příležitost!
více  Zavřít popis alba 
56 komentářů
  • březen 2014
  • 17 985 zobrazení
  • 63
  • 5656
fotojindra
začátky s nikonem
Kategorie: lidé
více  Zavřít popis alba 
7 komentářů
  • 21.10.2012
  • 15 982 zobrazení
  • 48
  • 77
ondrejhavelka
Chystáme se navštívit jeden z nejkrásnějších domorodých kmenů v Africe, kmen Himbů. Zatím nemáme nejmenší tušení, že naše první setkání proběhne v nálevně za velmi neformálních okolností. V Oshakati stojíme na stopu asi hodinu, když nás berou dva běloši v novější nákladní Toyotě. Do Opuwe je to nějakých 300 kilometrů rozbitou štěrkovou cestou, takže si říkáme, že bychom dnes mohli ukrojit alespoň polovinu vzdálenosti. Řidič nám podává ruku a seznamujeme se. Jmenuje se Daniel a je mu asi padesát. Spolujezdec, hubený osmdesátník, se jmenuje Luis. Daniel říká, že ještě nakoupí nějaké pití, protože dál už je jenom pustina. K našemu překvapení vychází z obchodu se dvěma lahvemi whisky a lišácky se usmívá.

Jakmile jsme se rozjeli, pochopili jsme, že chlapi nepojedou podle předpisů. Letíme buší díra nedíra, sotva se zvládáme udržet na korbě. Když sedíme přímo na ploše korby, bolestivé nárazy do kostrče se nedají vydržet. Když si sedáme na batohy, působí jako trampolína a několikrát málem vylétáme z korby. Těžko říct, co je lepší, a tak celou cestu kombinujeme obojí. Za hodinu se stahuje okénko a do buše letí prázdná láhev whisky. Nakukuji dovnitř zadním okénkem a vidím, že Luis rozdělává druhou láhev. Daniel ještě zrychluje.

„To bude solidní mejdan,“ říkám Míše, která se snaží udržet na korbě, oči vytřeštěné jako uzená ryba. Za další hodinu letí z okénka do buše druhá prázdná láhev. Necítíme zadní část těla, všechno nás bolí, jsme vytřepaní jako praporky ve vichřici. Naštěstí zanedlouho brzdíme a zastavujeme u maličké vesnice. U cesty je zamřížovaná betonová krychle pomalovaná roztomilými obrázky chlastajících černochů – místní bar. Barman je chráněn velmi silnou mříží, jako ostatně všude v subsaharské Africe. Určitě ví proč. Luisovi a Danielovi dvě láhve whisky nestačily a dostali chuť na pár piv. Zvou nás, a to se prostě nedá odmítnout. Když otevíráme čtvrtou rundu piv, přichází zdejší černošské prostitutky.

„Tak pojď bělásku, trochu si zaskotačíme,“ zkouší na mě jedna z nich a rukou mě chytá v rozkroku. Druhá mě v tutéž chvíli masíruje zadek. Trochu rozpačitě ukazuji na Míšu, která ještě rozpačitěji odhání lehké děvy pryč ode mne. To však neznamená, že by mi daly pokoj.

Luis mezitím na ex vypil pivo, hlasitě odříhl a rozvážně říká: „Jen ji zkus, není špatná…“

„Jo, ta je dobrá, to jo…“ potvrzuje Daniel. Postupně se dozvídáme, že starý Luis tady měl poměr se všemi ženami z okolí. Holky to uznale potvrzují a po další rundě Luis mizí s jednou černoškou do buše. Daniel ho následuje, ale pouze za betonovou budovu nálevny. Zato však se třemi dívkami najednou. Místo, kde žije civilizací nezasažený kmen Himbů, jsme si představovali poněkud jinak, ale Afrika je Afrikou právě pro to, jak dokáže znovu a znovu šokovat.

Po dalších třech pivech se musím sám sobě přiznat, že mám slabost jak pro blondýny, tak pro černošky. Zkrátka se to ve mně nějak spojilo. V duchu vedu rozhovor sám se sebou, zda jsou přitažlivější bělošky nebo černošky. Obě mé já nakonec dojdou k překvapivé shodě, že dívky mohou být přitažlivé při jakékoli barvě pleti, očí i vlasů. To mě uklidnilo a Míša si mě začala viditelně hlídat. Být tady sám a nebýt zadaný, asi bych po počtu piv, jež jsem už vypil, obešel bar celý. Naštěstí tady sám nejsem. Luis i Daniel se znovu objevili a jsou pořád při chuti. Barman si mne ruce, protože ti dva nesmrtelní běloši pijí, jako by to bylo naposledy.

Když už se Luis nemůže udržet na nohou, přichází z buše stará Himbka. Náš první kontakt s tímto úžasným kmenem se koná právě tady v nálevně, za poněkud volnějších okolností. Himbka přisedá rovnou k Luisovi a ten ji po chvíli objednává pivo a panáka. Himbka to okamžitě nalila do chřtánu, jako by to byla voda. Dozvídáme se, že má s Luisem dvě děti a nějaká ta vnoučata. Luis už je prý nepočítá. Je to prostě velký milovník a bojovník proti rasismu. Není snad většího a urputnějšího hlasatele rovnosti ras, než je starý běloch Luis, který své přesvědčení dokládá činy a mění tvář Afriky, i když pouze lokálně. Mezi Himby zasel bílé, původně holandské sémě. Po buši už tady běhá pěkná řádka Himblanďanů.

Luis dává pokyn, že se přesuneme k němu domů. Na nohou se už neudrží, ale řídit prý pořád ještě může. Naštěstí tady vůbec nic nejezdí a nevysoké keře terénní Toyotě nedělají větší problém. Na korbu s námi naskakuje asi šest černých prostitutek a podivný černoch, který asi ani netuší, kam jede. Všechny nás spojuje jedna skutečnost – napříč rasami jsme všichni namol. Luis vyráží na zběsilou jízdu buší. Kdo nezažil toto safari, nebyl v Africe. Porážíme několik stromků, ale stále více či méně kopírujeme prašnou cestu. Věřím, že Luis s Danielem vědí, kam jedou, ale po deseti minutách staví a ptají se černošek. Ty samozřejmě nevědí a jenom se chichotají. Myslím, že k pořádnému mejdanu bytostně patří zabloudit kdesi v odlehlé namibijské buši s partičkou černošských prostitutek.

Za pár minut letí z okénka prázdná láhev od piva a auto se dává opět do pohybu. Před světly auta uskakuje několik divokých prasat, až jedno srážíme. Luis zkušeně vystupuje z auta, chytá prase za kel a hází ho k nám na korbu. Černošky ječí a my se nestačíme divit, ale koneckonců jedno divoké prase k pořádnému mejdanu v buši asi také patří. Jedeme dál.

Za několik minut přijíždíme k malému stavení poblíž velkého kamenolomu. Je to Luisův domek. Všichni vyskakujeme a mejdan pokračuje v domě. Podivný černoch, který s námi přijel, vytahuje naneštěstí sáček marihuany.

„Brácho, neblbni,“ říkám mu, „jsme všichni namol, to nás sundá…“ Kouřit trávu na alkohol je nesmysl, ale to si uvědomí jen střízlivý člověk, takže za chvilku už koluje joint. Dva prásky a místo hlavy mám obrovský otazník. Marně přemýšlím, jak nejlépe popsat, jak mi teď je. Vlastně je mi jako na samém začátku cesty po Africe. Když jsme totiž odjeli z Jablonce, zastavili jsme se cestou na noc u kamaráda Marka. Je to vášnivý houbičkář a to, co se zdá obyčejnému člověku jedovaté, to je pro něj startovací čára experimentů. Uvařil polévku a servíroval ji se slovy: „Magická polévka na začátek magické cesty.“ Bylo tam tolik lysohlávek, že jsme pořádně vystřízlivěli až po pěti dnech na stopu ve Španělsku. Ale tu noc nám bylo neuvěřitelně špatně. Myslel jsem, že to s Míšou nepřežijeme a naše velká cesta skončí dříve, než začala.

Úplně stejně jako té noci se cítím teď. Přichází první halucinace. V ní se ke mně sklání Ponatshego s heverem a říká: „Když mě klátil ten lev, říkal jsem si, Ponatshego, musíš to vydržet, zítra to bude lepší…“ Musíš to vydržet, zítra to bude lepší – zní mi v uších stále dokola. „Musíš to vydržet, zítra to bude lepší…“ cloumá se mnou Míša a já se trochu probírám z deliria. Míša trávu nekouřila, takže je pouze namol. Snažím se rozhlédnout. Dvě černošky zvrací na zeď. Luis leží na gauči a nejeví známky života. Daniel z posledních sil souloží ve vedlejší místnosti s další slečnou. Podivný černoch civí do knihy o motýlech. V rohu na zemi kopulují dvě mouchy tse-tse. Jsou to nebezpeční přenašeči spavé nemoci, ale to mě teď rozhodně netrápí. Betonové stěny jako by na mě padaly.

Zvracím. Usínám… Zvracím. Nevím, jestli spím, ale asi ano, protože se mi zdají hororové sny. Opět zvracím a už je mi podstatně lépe. Usínám…

Po nějaké době se probouzím v objetí dvou černošek šílenou žízní. Sakra. Co se dělo? Jedna černoška je nahá, druhá k tomu nemá daleko. Já mám na sobě roztrhané tričko toho podivína, co studoval motýly. Do hajzlu, kde je Míša?

Otazník v hlavě se mi změnil v nesnesitelnou bolest. Vstávám a hledám čistou vodu. Nacházím mrtvé divoké prase s obrovským nožem zapíchnutým v hrbu. Na stole je spousta lahví, ale je to samý alkohol, a tak šílenou žízeň hasím pivem. Už je mi celkem dobře. Strhávám ze sebe cizí tričko a hledám svoje věci. Dokonce i v panice si stíhám uvědomit, že ta nahá černoška je opravdu krásná. Posledních pár hodin si nepamatuji. Zběsile procházím všechny místnosti a s úlevou nacházím Míšu spící mezi našimi batohy. Vyčerpaná moucha tse-tse odpočívá přímo na mém batohu. Doufám, že stihla naklást vajíčka a já teď budu mít ve víku líheň tvorů, kteří přenášejí jednu z nejhorších afrických nemocí. I když proti tomu, čím vším jsem se mohl nakazit v minulých hodinách, je líheň much tse-tse v mém batohu celkem příjemný cestovatelský doplněk. Bolest hlavy se prolíná s depresí z toho všeho. Můj milý Ponatshego, odlož hever a obejmi mě… Může být tak pět hodin ráno. Padám na karimatku vedle Míši, a to je konec jednoho brutálního mejdanu v namibijské buši.

Pokračování příště...

Z naší nové knihy Cesta k branám Damašku VÝCHODNÍ AFRIKOU.
Koupit online: https://www.bux.cz/knihy/205191-cesta-k-branam-damasku-vychodni-afrikou.html
více  Zavřít popis alba 
569 komentářů
  • prosinec 2015 až duben 2016
  • 15 504 zobrazení
  • 28
  • 569569
miravy
31 komentářů
  • 27.5.2017
  • 14 174 zobrazení
  • 71
  • 3131
kuuba22
Kategorie: lidéumělecké
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 29.1.2017
  • 13 161 zobrazení
  • 64
  • 33
fotomirek
není to klasická street ... je to jen malá pilulka na zlepšení nálady :)
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
1 136 komentářů
  • 10.3.2015
  • 12 860 zobrazení
  • 127
  • 11361136
ladja77
více  Zavřít popis alba 
67 komentářů
  • červen až září 2017
  • 12 652 zobrazení
  • 41
  • 6767
mbkfish
Konečně po několika letech návrat na Pálavu!
A konečně Santiniho Sv.Jan Nepomucký na Zelené hoře na vlastní oko !
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
650 komentářů
  • léto 2016
  • 12 562 zobrazení
  • 67
  • 650650
jiw
11. ročník Tattoo Session Silesia Opava - středoevropské setkání tetovacích studií, prodejců tattoo vybavení, šperků a stylového oblečení.
Kategorie: lidézábava
více  Zavřít popis alba 
54 komentářů
  • 3.10.2015
  • 11 884 zobrazení
  • 33
  • 5454
fotohorakbrest
více  Zavřít popis alba 
325 komentářů
  • září 2014 až leden 2016
  • 11 837 zobrazení
  • 35
  • 325325
superfotograf
15 komentářů
  • srpen 2015
  • 10 969 zobrazení
  • 29
  • 1515

Nebyla nalezena žádná alba.

reklama